Procitnutí Věčnosti

Procitnutí Věčnosti

Tři roky. Tři předlouhé roky jsme bojovali se šelmami. Kolik nevinných kvůli nám zaplatilo životem. Mnohdy na pokraji smrti vyčerpáním jsme čelili šelmám. Šelmám sídlících uvnitř každého z nás. Po úporném boji, když jsme konečně mysleli, že jsme zachráněni, zjistili jsme, že není úniku. Kamkoli jsme přišli, šelmy se opět objevily. Za naše činy nás stihlo prokletí… 

Byla jediná možnost jak ochránit okolní svět před hrozbou, jež jsme nosili stále s sebou. Musíme odejít. 

Někam, kde pozemské šelmy nemají moc. Musíme opustit vše co nám je drahé a vydat se na strastiplnou cestu napříč oceánem. Smráká se… 



Slunce již zapadlo. Odplouváme. Začíná soumrak. Náš soumrak. Soumrak prokletých… 



Dlouhá, únavná plavba se projevila na nejednom z nás. Nejistota a strach se mísí s očekáváním a odhodláním vytrvat. Vytrvat a dosáhnout druhého břehu. Zapomenout na minulost, nechat šelmy daleko za sebou. Začít znovu… 

Ale mají prokletí vůbec právo dostat druhou šanci? Nevíme. Někteří se snaží číst znamení osudu ve hvězdách. Jsme obklopeni tichem a temnotou. Už ani nepočítáme s kolika našimi přáteli jsme se museli rozloučit. Záhadné nemoci sužují mnohé, i ty nejsilnější z nás … 

Houstnoucí atmosféra nás rozdělila. Přátelé, za starých časů bojující bok po boku, se dnes na sebe ani nepodívají. Menší skupinka bojovníků, které postihlo strašlivé, prapodivné šílenství, se od nás po dlouhých vnitřních bojích odpojila. Možná je už nikdy nespatříme… 

Jsme na kraji vlastních sil. I ti nejsilnější z nás začínají pochybovat. Nemáme jídlo, nemáme vodu. 

Konečně! Na obzoru se objevuje neznámá země. Jsme zachráněni. Přistáváme… 

 *

 

← Zpět do dnů